Monday, June 18, 2018

Maličkosti ke štěstí

Člověk by si měl užívat každé maličkosti, každý den, aby mohl mít vždycky z něčeho radost. Tohle mi nikdy moc nešlo. Vždycky spěchám, nestíhám, cítím se nepohodlně a maličkosti mi nějak utíkají.
Ale dnešní den byl v tomhle výjmečný. Ne že by se stala nějaká skvělá maličkost, byl úplně obyčejný a to je na tom právě to, co je úžasné. Teda pro mě.

Dnešek byl prostě příjemný den. I přesto že ráno mi budík zvonil už ve 4 hodiny. To abych to stihla do práce už na půl 6 a mohla zmizet ve dvě a jít cvičit. Včera jsem ale šla spát hodně pozdě, takže dopoledne v práci se neobešlo bez 3 hrnků kafe. To je na mě hoooodně. Ale dobrého kafe. Ve dvě jsem skončila, dala si předtréningovou svačinku a vystřelila směr fitko. Přišla jsem tam brzo, bylo prázdno, dala jsem si pořádně do těla. Nijak jsem se s tím neňuchňala a končila jsem s roztřesenými koleny. Dnes byl full body tréning.
Po něm jsem se osprchovala, zjistila že autobus už nestíhám a tak jsem si v klidu sedla s potréningovým jídlem venku před budovou a užila si svůj kuskus na sladko se švestkovým šmakounem, sladidlem a pár malinami. Mňam.
Pak procházkou na autobus, kdy jsem musela hned na další zastávce přesedat do náhradního spoje kvůli poruše a domů. Doma jsem jen praštila s taškou a běžela zase ven ostříhat křoví u plotu, které už dost zasahovalo do cesty.
Potom jsem už jen udělala luxusní brajgl v kuchyni při vaření večeře a obědů na následující dva dny, povečeřela, uklidila si ten parádní nepořádek, umyla se, nakoukla do časopisu a chystám se spát.
Teď právě provádím večerní ,,impregnaci" obličeje a říkám si jak super den to byl. A přece se nic neobvyklého nestalo. Kéž by takový den byl každý.
A teď mě čeká postel.

Mám nové sluneční brejle. Pořád si nejsem jistá jestli se v nich sama sobě líbím, ale líbí se mi ty brýle. Což mi aspoň dělá radost 

No comments:

Post a Comment