Saturday, June 2, 2018

vintage, tepláky a anarchie.

Vždycky jsem byla člověk co se bojí vystupovat před lidmi, být nápadná, nezapadá do kolektivu a defakto se stydí bavit.
To, co jsem dělala včera proti tomu byl zážitek až téměř surealistický. Najednou jsem se totiž ocitla se skupinou známých ve vedlejším městě jako modelka vintage šatů na módní přehlídce na akci ke dni dětí. Následně jsme potom trsaly vedle způsobně sedících důchodců na koncertě Standy Hložka. Víc než my to tam rozpálil na chvíli jen jeden pán, pravděpodobně bezdomovec a nejspíš i opilý. Zní to ujetě, střeleně a nemožně. A přesně o to tady šlo. Hlavně aby byla sranda!
A ta byla. Přehlídka měla totálně chaotickou organizaci. Nikdo pořádně nevěděl co dělá a i když jsme měli slabě nacvičenou jakousi jednoduchou choreografii, naprosto nikdo to nedělal, protože v ten moment to všichni zapomněli. Hudba k tomu taky nebyla vůbec načasovaná. No prostě anarchie. V tom byla podstata celé té legrace. Moc jsme si to užili.

Na přehlídku jsem na sobě měla tmavěmodré vintage šaty z 50. let. K nim černý klobouček a střevíčky. Ty mi byly trochu velké, ale troufám si říct, že šaty mi padly moc pěkně. Na zkoušce se mě kolegyně snažily pořád nacpat do něčeho veselého a barevného a v ničem z toho jsem nevypadala dobře , ale jakmile jsem oblékla tyhle, bylo jasné že TO jsou ony.

Druhá v levo!
Potom následovala krátká pauza v podzemí pódia na převlečení a na druhé číslo jsme vyběhly v teplákovkách. Naše skupinka v bílých. Někteří měli ještě vintage dresy, tmavomodré teplákovky a ještě pár jiných úborů. V tomhle jsme se ještě fotili přímo se Standou Hložkem, kterého jsme si na popud jeho místních známých ,,vyřvali" z pódia, kde už ladil na koncert.
Pak jsme se mohli konečně převléct! Konečně, protože ten den bylo vedro a těsně mezi tím co jsme přinesly šaty pod pódium a vyšly na první korzo ve vintage, tak byl slejvák. Takže bylo vedro a vlhko a teplákovky z uměliny. Jé v těch bylo ,,krásně" :D


A takhle jsem ten den vpadala normálně. Když jsme šly všechny na oběd, při přesunu muzeum - náměstí a potom po akci, když jsem šla se svým drahým ještě do Pizzerie (já jen na salát). Prostě skvělý den. Už podle toho že na těch fotkách nevypadám tak strnule jako obvykle a naopak celkem šťastě. Pokrok je už to, že se je nestydím ukázat. :D



No comments:

Post a Comment